Naše pomoc volně žijícím zvířatům
Při našich procházkách přírodou se setkáváme s volně žijícími zvířaty a s nastupujícím jarem i s jejich mláďaty, u kterých můžeme mít někdy pocit, že od nás potřebují pomoc.
V parcích i v blízkém okolí měst nejčastěji narážíme na ptáčata čerstvě vylétlá z hnízd. Mladí drozdi, kosi, pěnice a jiní pěvci se zdržují v jejich blízkosti. Nejvhodnější je vrátit zpět do hnízda, protože jejich rodičům pach lidského doteku nevadí. Najdeme-li je na cestě, odneseme je do bezpečí k nejbližšímu keři do vzdálenosti maximálně několika desítek metrů, aby je rodiče slyšeli. Přímo ve městě se můžeme setkat s mladými poštolkami. Posedávají několik dní na římsách domů, než se odváží vzlétnout. Zavítáme-li při svých toulkách hlouběji do lesa, můžeme najít mladou sovu. Přirozeně se zdržují i měsíc po vylíhnutí na větvích v okolí hnízda. Posadíme ji v blízkosti nálezu na větev minimálně 2 metry vysoko. Narazíme-li na divokou kachnu s mláďaty ve velké vzdálenosti od vodní plochy, nemusíme se znepokojovat, bez problémů si je odvede i několik set metrů. Kachňata si však nemohou promastit chmýří do 3 týdnů stáří. Mastí se pouze dotekem o matku, takže je nesmíme samotné na vodní plochu vypouštět. Naši pomoc potřebují spíše mláďata vypadlá z hnízda, promoklá a prochladlá, poraněná, uvízlá a nemocná. Matka o ně mimo hnízdo nepečuje a neumí je dostat zpět. V těchto případech je můžeme vzít domů, zahřát a nakrmit. Nejdůležitější je ptáče udržet v teple, svítíme žárovkou, jako podestýlku volíme papír, buničitou vatu, papírové kapesníky a seno. Mláďatům dravců, sov, rorýsům a datlům můžeme podat kousky libového syrového masa navlhčeného ve žloutku z vejce, kachňatům a labutím ovesné vločky, nasekané listy pampelišek, holoubatům, hrdličkám namočenou pšenici, rýži, pěvcům navlhčené piškoty s kousky vejce natvrdo nebo škrábané syrové maso. Potravu je vhodné podávat pinzetou do zobáku po kouscích v krátkých časových intervalech. U dospělých ptáků jsou častější poranění. Setkáváme se se zlomeninami křídel, nohou, ránami, úrazy elektrickým proudem, otřesem mozku, někdy může dojít ke spolknutí rybářského háčku. Labutě mohou v zimním slunném dni přimrznout na povolený led, který přes noc zamrzne a přichytí je za peří. Většinou odmrznou samy.
Ze savců se někdy setkáváme s mladými zajíčky. Mláďata přirozeně prvních 10 dní po narození sedí na místě, matka je přichází nakrmit pouze 1x denně v noci. Srnčata jsou zase schovaná ve vysoké trávě a srna se vždy zdržuje nedaleko. Mláďat se nedotýkáme ani je nenecháme očichovat a olizovat psem. Matka savců, na rozdíl od ptáků, poznává mládě čichem a začala by jej odmítat. V doupatech, dutinách stromů nebo v jejich blízkosti můžeme objevit mláďata kuny skalní, tchoře, lišky a veverek. Budou-li mláďata osiřelá, zraněná či nemocná, je vhodné je přepravit do tepla a napojit většinou neslazeným kondenzovaným mlékem s čajem. V letní dny při soumraku vídáme netopýry. Vlétne-li nám do místnosti, většinou stačí zhasnout a sám vyletí ven.
Smyslem naší pomoci je vždy návrat zvířete zpět do přírody. Ochočená, uměle odchovaná mláďata ztrácí přirozenou plachost, jsou krotká, neumí se o sebe starat, nenaučí se hledat potravu a v přírodě většinou zahynou hlady nebo jsou usmrcena. Ponecháme-li si doma některého z volně žijících živočichů, porušujeme také zákon o ochraně přírody a krajiny a hrozí nám pokuta a zabavení zvířete. Bude-li se jednat o zvěř podle mysliveckého zákona, dopouštíme se pytláctví. Zvíře si můžeme ponechat po dobu nezbytně nutnou k ošetření, ne však delší než 28 dní. Nejvhodnější je vždy kontaktovat přímo záchranné stanice vybavené a přizpůsobené k ošetření volně žijících i hendikepovaných zvířat.