krizek  VETERINÁRNÍ KLINIKA MVDr. LUDĚK KUČERA
Pomáháme Vašim zvířecím miláčkům
 
banner
 
Home page Psi Kočky Ptáci Terarijní zvířata Drobní savci E-shop
 
Kontakt
Článek: Vzteklina (lyssa, rabies)
MVDr. Luděk Kučera
support
Facebook

Virtuální prohlídka

Chirurgie, ortopedie

Zaměření - všeobecná veterinární medicína psů, koček, terarijních zvířat, hlodavců a exotických ptáků.

nase sluzby

Ceník služeb

Zde můžete nahlédnout do našeho ceníku.

Specializace: Posuzování DKK, DKL a luxace pately
otopedie

Kučera Luděk MVDr. - VETERINÁRNÍ KLINIKA - netkatalog.czVeterinární ordinace, veterina, zvěrolékaři - netkatalog.cz


Vzteklina je onemocnění, které bylo známo již 3 tisíce let před naším letopočtem, zmiňoval se o ní také Aristoteles jako o hydrofóbní horečce a ještě ve středověku se předpokládalo, že její příčinou je žízeň, hlad, atmosférické vlivy, změna teplot, "psí" hvězda Sirius, démoni. Až na konci 19. století Louis Pasteur prokázal původce vztekliny v mozku uhynulého nakaženého zvířete.

Původcem je virus, který je zařazen do čeledi Rhabdoviridae, rodu Lyssavirus. Má poměrně jednoduchou stavbu ve tvaru projektilu, velikosti 180x75nm. Popisovány jsou 4 sérotypy. Sérotyp 1 je původcem vztekliny skotu ve Střední a Jižní Americe, přenášené krevsajícími upíry, u polárních lišek v subarktických oblastech a u psů v Africe. Sérotyp 2 byl izolován v Nigérii u netopýrů, sérotyp 3 také v Nigérii u hmyzožravce bělozubky a sérotyp 4 v Jihoafrické republice u člověka.

K nakažení dochází nejčastěji pokousáním, kdy se virus dostává slinami do rány, ve svalových buňkách dochází k jeho pomnožení, které trvá dny až týdny a následně putuje přes nervosvalová vlákna přímo nervem k míše a mozku. Rychlost postupu v nervové tkáni je asi 3mm za 1 hodinu. V mozku napadá většinu nervových buněk, v nich se masivně pomnožuje a dále migruje do ostatních orgánů - střev, nadledvin, močového měchýře, čichového epitelu, očí a největší množství se dostává do slinné žlázy. U evropského typu se virus může ve slinách objevit 3 dny před projevením se klinických příznaků, onemocnění postiženého zvířete. Toho se využívá při prohlídce zvířete po pokousání člověka, která se provádí prvý a pátý den po poranění. Je-li zvíře 5. den zdrávo, nemohlo již pokousaného nakazit. Virus je velmi odolný při nízkých teplotách, v mrazu -70 stupňů C vydrží roky, při teplotě -10 až -25 stupňů C měsíce, ale teploty kolem 30 stupňů C na přímém slunečním svitu jej ničí do 1,5 hodiny, ve stínu za 20 hodin. Spolehlivě jej zničí var a plamen.

Onemocnět mohou všichni teplokrevní. U ptáků není o průběhu onemocnění mnoho informací. Jednotlivé druhy zvířat jsou k viru rozdílně citlivé. Střední citlivost je u psa, výrazně větší je u kočky, skot je 30x citlivější než kočka a nejvnímavější je liška (300.000x více jak kočka), vlk, kojot, šakal. Doba od poranění do projevení se prvních příznaků je 10 dnů až několik měsíců. Projevuje se zuřivou a tichou formou. Zuřivá forma má stádium prodromální (trvá 3 dny), kdy jsou pozorovány změny v chování, neposlušnost, zalézání do tmavých koutů, opakovaně vstává, lehá, lapá "po muchách", vrčí, vyje, požírá nestravitelné předměty (dřevo, kámen, hlína, sklo), dochází k ochrnutí hltanu s výtokem slin. Při prohlídce je zvýšená teplota, rozšířené zorničky nereagující na osvit, popř. jedna zornička zúžená, jedna rozšířená, vyhřezlé 3. víčko. Stadium excitační (trvá 3 dny) - zvíře je agresivní, útočí, kouše, při kousání si může poranit zuby, dáseň, jazyk, následně upadá v deprese. V důsledku ochrnutí hltanu je štěkot ochraptělý, písklavý. Ve 3. stadiu - paralytickém (trvá 3-5 dní) dochází k ochrnutí hrudní a pánevní svaloviny, následně dechového svalstva, kómatu a úhynu.U lišek probíhá forma tichá, kde přechází prodromální stadium přímo v paralytické.

V České republice mezi 1. a 2. světovou válkou bylo prokázáno průměrně 300 případů vztekliny u psů ročně, 132 lidí v tomto období na vzteklinu zemřelo a 25.000 lidí muselo být léčebně očkováno. V roce 1953 se přistoupilo k povinné vakcinaci vztekliny u psů usmrceným virem a došlo k výraznému útlumu vztekliny u domácích masožravců na 10 případů ročně. Naopak se začala více vyskytovat u volně žijících masožravců, převážně lišek. V roce 1984 bylo prokázáno 2.052 případů vztekliny u lišek a 86 případů u psů a koček.

V devadesátých letech se přistoupilo k orální vakcinaci lišek. Zpočátku se ve spolupráci s mysliveckými sdruženími kladly návnady 2x ročně ručně, v nepřístupných oblastech se shazovaly z letadel a vrtulníků. Oslabený živý virus je v plastikové tobolce s ostrými okraji, ta je zabalená v těstíčku s rybinou. Liška po prokousnutí návnady si poraní sliznice a virus se dostává do tkáně. Tento typ vakcíny není pro jiná zvířata nebezpečný, ale ani nenavodí dostatečnou hladinu protilátek. Poslední 3 případy vztekliny u lišek byly prokázány v roce 2002 na Trutnovsku, v roce 2005 1 případ u netopýra na Vyškovsku, nicméně od roku 2003 máme statut země prosté vztekliny. V Evropě se vzteklina vyskytuje nejvíce u lišek polárních, obecných, psíka mývalovitého, netopýrů a u psů.

Dle novely veterinárního zákona od 1.7.2008 je u nás vakcinace psů povinná mezi 3. a 6. měsícem stáří s přeočkováním dle doby účinnosti použité očkovací látky (1-3 roky).
doctor

Aktuality
petpas

Ordinační hodiny

Články
news

Videozáznamy
Videozáznamy

Prodej krmiv Hill's
krmivo

Zvířecí Europass
petpas

QR
copyright© 2011 MVDr. Luděk Kučera