Štěňata – učení k čistotnosti

Období letních prázdnin je ideální dobou k pořízení a hlavně výchově nového štěněte. Jedním z prvních problémů, se kterým se u nového zvířecího kamaráda setkáváme, je močení a vyprazdňování na jiném místě, než bychom si představovali.

                Je dobré znát fyziologické možnosti týkající se vyměšování. Novorozená štěňata nejsou schopna sama močit ani kálet. Fena je tak stimuluje svým jazykem, kterým masíruje oblast konečníku. Dojde k vyvolání anogenitálního reflexu a uvolnění moče i výkalů, které pozře. Ve volné přírodě tím snižují zvířata riziko ohrožení mláďat nepřáteli a chrání je před obtížným hmyzem. Tento reflex po 16 až 18 dnech vyhasíná a štěňata se již vyprazdňují bez matčiny pomoci. Ve 3 týdnech již chodí mimo pelech a v 9 týdnech vyhledávají k venčení stálé místo. Upřednostňují stejné jako fena. Začínají se rozvíjet i pohlavní odlišnosti, fenky prohlubují při močení podřep, někdy mají i pozdviženu pánevní končetinu. Pejsci začnou zaujímat typický postoj se zdviženou pánevní končetinou od 5. až 8. měsíce stáří, následkem zvyšující se hladiny hormonu testosteronu. Vždy si místo nejdříve očichají a v dospělosti močí 4x až 6x častěji než feny.

                Ideální k výchově štěněte k čistotnosti je věk 9 týdnů. Díky malému močovému měchýři neudrží moč déle než 4 až 5 hodin. Frekvence močení stoupá také s tělesnou aktivitou. Abychom zabránili nežádoucím loužičkám je třeba v době naší nepřítomnosti nebo v noci štěně držet v klidu a raději v omezeném prostoru. Můžeme využít přepravní box takové velikosti, aby v něm mohlo štěně ležet natažené a mohlo se otočit, ale nemělo by mít možnost v něm skotačit. Jakmile se vypustí, musíme jej ihned přenést na místo, kde chceme, aby se vymočilo a vykálelo. Je důležité štěně odmala navykat na povrch, kde bude močit i v dospělosti. Vybereme nerušené místo a poskytneme dostatek času a klidu při venčení. Většina psů upřednostňuje trávu, je dobré držet se na menším prostoru okolo 2-3 čtverečních metrů a po vymočení popojít dál svižně, aby se rozhýbaly střeva a odešla stolice. Pomůže vodit je na místa, kde se vyprazdňují i jiní psi. Štěně chválíme klidným tichým hlasem.  Zpočátku venčíme každé jednu až dvě hodiny, vždy po jídle, po napití, hře, před spánkem a po něm. Jakmile jej vidíme se rozhlížet a přemýšlet, tak jej musíme okamžitě vzít a vyvenčit. Větší plemena se učí močení na správné místo snáze, mají větší objem močového měchýře a bývají klidnější. Malá a trpasličí plemena jsou velice aktivní, emotivní až zbrklá. Jejich metabolismus je rychlejší a kapacita močového měchýře menší. V zimě se často na procházce nechtějí vyprázdnit a uvolní se až doma v teplíčku. Podobně musíme přistupovat ke staršímu psovi například z útulku, který v životě nebyl k čistotnosti veden. Pes by se měl naučit vykonávání potřeb na požadovaném místě do půl roku stáří. I u dospělého psa by intervaly mezi venčením neměly přesáhnout 6 až 8 hodin, stolice odchází obvykle 3x denně a vyhledává opět povrch, na který byl naučen mezi 2. až 5. měsícem stáří.

                Přes všechnu naši snahu však k nečistotnosti psů může docházet. Přirozené je značkování u samčích jedinců. Jde většinou o mladé psy, kteří v bytě močí na svislé hrany nábytku nebo nohy stolů. K této činnosti je může provokovat přítomnost cizího psa nebo blízkost háravé feny. Pachové značky slouží ke vzájemnému poznávání, orientaci v prostoru, k sexuální stimulaci i vyjádření obliby místa. Snaží se je umístit ve výši čenichu jiných procházejících psů, kteří se je přirozeně snaží překrýt zase svým pachem. V místech nevhodných ke značkování se snažíme zabránit psovi v přístupu k předmětům, které značkuje, musíme jej zavčas přivolat, nebo mu tato místa znepříjemnit, například přiložit šustivý igelit. U některých psů může být řešením také použití dočasných hormonálních preparátů nebo přímo chirurgická kastrace. 

                Mladí psi a štěňata často močí z radosti při vítání a při hře. Snažíme se omezit tyto vzrušivé podněty a problém většinou odezní sám s věkem. Starší psi mohou trpět bolestivými degenerativními onemocněními kloubů, anebo mohou mít oslabený svěrač močového měchýře. U některých kastrovaných fen, převážně větších plemen, se může objevovat odkapávání moče. Přecitlivělí jedinci se pomočí, pokálí a uvolní se i obsah análních váčků při náhlém úleku a panickém strachu. Tresty i chválení tento stav pouze zhoršují. Je potřeba nejdříve úplně tyto stresové podněty vyloučit, pak opatrně vystavovat zvíře nepříjemnému podnětu tak, aby se nevyvolal strach a postupně intenzitu zvyšovat. Příznakem podřízenosti u štěňat i starších bázlivých psů vyvolané například v důsledku nepřiměřených trestů je močení za chůze, ve stoje i vleže. Pak i zdvihání, hlazení, česání je chápáno jako projev nadřazeného chování pána.

                Najdeme-li moč nebo výkaly v bytě, tak nikdy netrestáme. Veškeré pozdní okřikování, namáčení čenichu do moči nebo výkalů, plácání novinami mají nežádoucí efekt, štěně se pak snaží vyprázdnit nepozorovaně a tajně. Koná-li potřebu přímo před vámi, můžeme je slovně okřiknout, avšak nejpozději do 1 až 2 sekund po provinění. Jako trest je vhodnější využít nepříjemný zvuk, například hození plechovky s mincemi na zem.